Lukáš Vynikal: I kolos jako Česká spořitelna může změnit směr

V posledních letech jsem od řady lidí, kterých si vážím, slyšel říkat věty typu „jestli tu Spořitelnu nezmění Lukáš Vynikal, tak už nikdo”. Dlouho jsem byl zvědavý, o koho vlastně jde – až jsem ho před rokem potkal, díky řadě projektů od té doby lépe poznal a nakonec zjistil, že mí přátelé měli pravdu.

A proto byl rozhovor s Lukášem mojí první myšlenkou při přípravě tématu Inovace pro HR kavárnu. Lukáš se jako ředitel retailových segmentů už více než dva roky snaží měnit kolos České spořitelny o deseti tisících zaměstnancích tak, aby z ní byli zákazníci zase nadšení.

Ne každý pracuje ve firmě velké jako Spořitelna, ale poznání extrémů je vždy inspirující, protože je z nich možné vidět věci, které ve středu Gaussovy křivky nejsou tak zřejmé. Tak snad tímto rozhovorem pomůžeme inovátorům i z mnohem menších firem…

Lukáši, rád bych si s tebou popovídal o tom, jaké to je měnit tak velkou korporaci, jakou Česká spořitelna bezpochyby je. Takže moje první otázka zní – proč jsi nastoupil právě do České spořitelny?
V roce 2010 jsme začali v AISE dělat projekt Barevná segmentace. Tenkrát za námi přišel management retailu České spořitelny a řekl, že se potřebuje dostat blíž k zákazníkovi. V té době ještě nikdo nevěděl nic o Airbankách a jim podobných, ale oni už tehdy tušili, že je potřeba změnit kurz. Zjistil jsem, že je to tento vítr vane od náměstka (pozn.: Jiřího Škorvagy), který už tehdy v Londýně pochopil principy tzv. zákaznického safari a měl představu, že něco podobného je potřeba spáchat ve Spořitelně.

Hledal tenkrát člověka, který by se díval ven z banky – na klienty. Jsme jako banka dost zahledění dovnitř a do všech těch našich ukazatelů, a ztratil se nám z toho člověk. Proto je potřeba dívat se ven, co lidi venku dělají a co chtějí, a přesně to pak nosit do banky a tam to využít. Říkal jsem mu, že přesně nerozumím tomu, jak banka funguje, ani že po tom vlastně netoužím – ale on na to reagoval slovy, že je to velká výhoda. A protože to v TNS nebylo zrovna růžové, tak jsem po 17 letech změnil místo.

Jak jsi tu dlouho?
Jsem tu dva roky a čtyři měsíce.

Jaké byly a jsou tvé osobní cíle v souvislosti s nástupem do České spořitelny? Je tam nějaká změna?
Mé cíle jsou pořád jednoduché: banka je už ze své podstaty ohromný stroj na peníze. Což je z pohledu kapitalismu správně. Ona by ale měla sloužit lidem, aby její služby lidi chtěli a „měli ji rádi”. To teď říkat nemůžeme, protože je to na bilboardech jiné banky. Banka by ale měla hrát roli v životech lidí a ovlivňovat je k lepšímu.

Proč si myslíš, že na tuhle pozici přijali zrovna tebe?
Protože jiného blázna po cestě nepotkali.

… pokračování můžete dočíst na HR Kavárně zde.