Bariéry inovace III: egománie, konceptualismus, elitářství a finančníci

Třetí díl článku, ve kterém bariéry inovací pojmenujeme pravými jmény. Článek uzavírá trojdílný seriál. Možná právě teď je čas na změnu. Řekneme vám jak.

Egománie a konceptualismus

Aneb „inovace musí být něco strašně velkého” nebo musí využívat nějakých cool technologií. Povšimněte si prosím přípony -ismus, u slova konceptualismus, čímž signalizujeme, že nejde o nic pozitivního. Je to možná překvapující, protože kdo by rozporoval, že je něco potřeba pořádně promyslet a naplánovat? Bohužel v realitě je  to často o nekonečném vyrábění a recyklaci powerpointových slidů, ve kterých si jejich autoři pletou své domněnky o zákaznících s reálnými fakty.

Vražedná kombinace nastane společně s přesvědčením, že potřeby zákazníka nejlépe uspokojíme moderními technologiemi – to pak dále stupňuje šílenost domněnek o tom, co zákazníci doopravdy potřebují, aby bylo možné odůvodnit nemalé investice do nových udělátek. Nejznámějším příkladem byla tzv. dot-com bublina na přelomu tisíciletí. Pod dojmem úspěchu technologických firem současnosti přesvědčení o potřebě technologií v různých podobách dále přežívá.

Jako příklad, že to jde i bez technologií, můžeme uvést DVD půjčovnu Netlflix, která zahájila svůj úspěšný vstup na trh zcela netechnologickou inovací – jako první zavedla posílání DVD poštou a následně kolem roku 2000 i s pravidelným měsíčním poplatkem, bez omezení počtu DVD a času výpůjčky.

Celý článek čtěte na HR Kavárně.